Světová náboženství
Světová náboženství » Křesťanství » Protestantství

Křesťanství: Protestantství

Protestantství shromažďuje všechny církve vzešlé z reformace v 16. století, k nimž se přidávají vyznání zrozená z pozdějších rozkolů. Jejich společným bodem je, že hlásají nezbytnost neustálé reformy církví.

Protestantství se objevilo v 16. století. Reformátoři (Martin Luther v Německu, Ulrich Zwingli ve Švýcarsku, Jan Kalvín ve Francii) začali reagovat proti zneužívání církve. Termín „protestant“ se odvolává na protesty vedené tehdy německými knížaty.

Bible

Liší se od katolické bible.

Nezahrnuje spisy Starého zákona nazývané deuterokanonické. Deuterokanonické spisy figurují jen v katolické a řecké pravoslavné Bibli. Neuznává je ani judaismus, ani protestantství.

Každé protestantství se hlásí k ústředním tvrzením Lutherova učení:

nejvyšší autoritě Bible (podle principu sola scripta, jediné Písmo), spasení z milosti boží vírou, všeobecnému kněžství věřících (všichni věřící se účastní kněžství Ježíše). Ve jménu těchto principů protestantství odmítá pojem papežského primátu (autoritu papeže nad církví), pojetí kněžství, kněžských úřadů, reálné přítomnosti v eucharistii, počtu svátostí, mariánského kultu (uctívání Panny Marie).

Instituce

V protestantství neexistuje hierarchie srovnatelná s hierarchií katolickou.

Na lokální úrovni řídí společenství pastor s pomocí farní rady. Úkol pastora může být svěřen mužům či vdaným ženám.

Na regionální úrovni jsou jmenováni církevní inspektoři. Celkovou koordinaci zajišťuje synod.

Obřady a svátky

Protestanti uchovali hlavní svátky spojené s Ježíšovým životem: Vánoce, Velikonoce, Nanebevstoupení, Svatoduší.

Nezmiňují se o žádném svátku Panny Marie (například Nanebevzetí).

31. října slaví svátek reformace.

Jedinými svátostmi jsou křest a přijímání - či eucharistie, svátost poslední večeře Ježíše Krista.

Každou neděli se slouží pobožnost, kterou řídí pastor.

Protestanti nemají žádné pouti. Oproti tomu organizují veliká shromáždění.

Větve

Protestantské církve vzešlé z učení reformátorů se dělí na tři vyznání:

  • luteráni (60,2 milionů) - protestanti vzešlí z kalvinismu a ze zwinglianismu), nazývaní také presbyteriáni (70 milionů)
  • anglikáni (69,1 milionů) - v anglikánství se zrodily tři skupiny církví. Kongregacionisté, odpadlíci z anglikánství, kteří uznávají za strukturu jen lokální církve. Baptisté, kteří udělují křest jen dospělým (církev založená v roce 1609 Johnem Smithem v Amsterdamu). Metodisté, kteří se řídí metodami křesťanského života, jež navrhl John Wesley (1703-1791).

Hnutí následující po reformaci jsou ovládána evangelickým proudem vytvořeným „praktikujícími" křesťany, kteří lpí na morálce přesvědčení. Rozlišujeme v nich tři proudy:

  • fundamentalisty
  • pietisty, hlásající obrodu osobní zbožnosti (hnutí založené Philippem Jakobem Spenerem, 1635-1705)
  • charizmatiky (pentecotisty a neopentecotisty), hnutí spirituality, jež přikládají velký význam charizmatům (vidění, extázi, vyléčení, jazykové vlohy) a projevům Ducha Svatého.