Světová náboženství
Světová náboženství » Konfucianismus

Konfucianismus

Konfucianismus začal osobou čínského myslitele Čchiou Kchung, zvaného též „král filozofů“ nebo Kchung-fu-c', mezinárodně Konfucius, jak ho nejčastěji známe dnes.

Konfucionismus zaznamenává jistý praktický posun oproti taoismu: každý člověk má plnit to, k čemu je určen, a má zachovávat normy spravedlivého mravního chování

„K dobrému se chovej dobře, ke zlému se chovej spravedlivě.“

Konfucius

Konfucius, následovník Lao-c', se v základech ve svých názorech od taoismu příliš neliší, je však více zaměřen na etiku a státní společenství.

Byl veřejně mnohem aktivnější, což si vynutila doba, plná společenských změn a mocenských nepokojů.

Žil na přelomu 6 a 5. století př. n. I. Ve svém ideovém systému zdůrazňoval důležitost tří aspektů:

  • li - správné chování a jednání člověka
  • žen - ohleduplnost a soucit k druhým
  • siao - úcta ke starším a předkům

Podstata konfucianismu

Pravou podstatu konfucianismu musíme hledat v odlišném pohledu Číňanů na náboženství. Konfuciánci vidí náboženství jako způsob vzdělávání.

Čínské slovo ťiao má ve skutečnosti dva významy: náboženství a vzdělávání.

Pro konfuciánce bylo nejdůležitější funkcí náboženství vštípit lidem morální hodnoty.

V konfucianismu nenajdeme žádné kněze ani sekty, dokonce ani žádná kréda, kterými by se mohli jeho stoupenci řídit. Nekonají se veřejné obřady a neexistuje ani osobní vztah k bohu.

Konfucianismus nemá žádné slovo odpovídající bohu ani svaté písmo. Nemá žádnou náboženskou strukturu.

To ovšem neznamená, že by se nezajímal o duchovní život. Ačkoli Konfucius věřil, že by se měl člověk o svůj osud zasloužit sám a nespoléhat na pomoc božstev, přijal mnoho rysů starověkého čínského náboženství. Obhajoval názor, že při obětování božstvům měl člověk věřit v jejich existenci. Modlil se k Nebesům a propagoval starověké rituály. Přijal tradiční čínský řád vesmíru, považoval Nebesa za nejvyšší sílu a podporoval uctívání předků, jeden z důležitých prvků tradičního čínského náboženství.

Konfucianismus jako státní náboženství Číny

Konfuciánství vede k uctívání nebe, země a předků.

Vede člověka k uvědomování si vlastní odpovědnosti, aby tak mohlo být dosaženo harmonie v životě člověka i celého lidstva.

Klade důraz na přesné vykonávání obřadů, na péči o zemřelé a jejich dobrý úděl na věčnosti.

Zdůrazňuje rodinné a občanské ctnosti, význam náboženství pro stát.

Proto byl konfucianismus dlouho státním náboženstvím Číny

Čínský vzdělávací systém

Konfucianismus se stal státním náboženstvím, a položil tak základy Čínského vzdělávacího systému, který přetrval dva tisíce let.

Konfucius říkal: „Studuj, jako kdybys nikdy nemohl dosáhnout dokonalosti, jako kdybys mel strach, že své znalosti ztratíš.“

Nikdo nedokázal lépe podnítit v lidech vůli ke studiu.

Prostřednictvím studia mohli dosáhnout moci a vstoupit do státních služeb. Mladí muži podstupovali náročné zkoušky, jen aby mohli získat místo v některém úřadu. Během let se systém státních zkoušek zdokonalil a začal klást hlavní důraz na znalosti konfuciánského myšlení.

Pro studenty bylo největší odměnou, když úspěšně složili státní zkoušku. Nejen student, ale i celá jeho rodina, a dokonce i vesnice, kde žil, požívali vážnosti. Úspěšný kandidát směl na dvoře svého domu vztyčit vlajku na znamení svého triumfu.

Zkoušky byly přístupné většině mužů bez ohledu na jejich společenské postavení, byly však velmi náročné a vyžadovaly několik let tvrdé přípravy. Z tohoto důvodu byla většina kandidátu z rodin, které si mohly dovolit podporovat své syny po dobu studia.

Nicméně Čína nabízela kariéru všem talentovaným a ti nejtalentovanější zastávali nejvyšší státní úřady. Tito učení úředníci, nebo chceme-li mandaríni, byli nejuznávanější společenskou třídou v zemi.

Konfucianismus působil jako stabilizující a sjednocující prvek. Během dlouhé čínské historie vládnoucí dynastie vzkvétaly a zase upadaly, ale konfucianismus zůstával společenským a vládním ideálem.